Rozhovor s Dagmar Křížovou, která proměnila textil v zážitek

Příběh Ateliéru Orsei je mozaikou odvahy, nápadů a poctivého řemesla. Letos slaví úctyhodných 33 let a za jeho vznikem i růstem stojí paní Mgr. Dagmar Křížová – žena, která dokázala proměnit textil v zážitek a každou zakázku v jedinečný příběh. Právě teď nastává další důležitý milník: s noblesou předává otěže nové generaci. V rozhovoru jsme se ptali nejen na velké projekty a profesní výzvy, ale i na momenty, které vykouzlí úsměv na tváři.

Co vás před 33 lety přivedlo právě k interiérovému textilu?

Náhoda! V té době jsem pracovala jako cvičitelka kalanetiky a o prázdninách jsem se seznámila s malou firmou, která vyráběla deky a polštáře a plnila je předchůdcem dnešního dutého vlákna. Okouzlilo mě, že na rozdíl od tehdy běžných péřových přikrývek se jejich produkty dají prát a mají antialergické vlastnosti. Nabídla jsem se, že jejich produkty budu prodávat v Praze, a po prázdninách jsem začala sbírat tolik objednávek, že jejich výrobní kapacity přestaly stačit! Tehdy mi šéf té firmy doporučil, ať si přikrývky a polštáře začnu vyrábět sama. Byla jsem z toho trochu v šoku, ale protože jsem nechtěla zklamat ty, kteří u mě objednali, musela jsem se do výroby pustit. A když byly deky a polštáře, lidé chtěli povlečení. Když měli povlečení, chtěli ubrusy. A když měli všechno tohle, chtěli záclony a závěsy. (směje se) Takže jsem se učila a učila, abych to dokázala vyrobit a uspokojit poptávku.

Vzpomínáte si na svou úplně první zakázku?

Mám za to, že to bylo velké množství záclon do kanceláří tehdejšího ministerstva privatizace. V té době jsem ještě neměla šicí dílnu, šily mi to domácí švadlenky a tehdy jsem se taky naučila spoustu věcí. Například to, že nejsou všechny krejčovské metry stejné! Naměřila jsem totiž jiné rozměry u švadleny a jiné v budově ministerstva – nevěřila jsem vlastním očím a to „kouzlo“ skoro nemohla pochopit. Od té doby používáme na dílně pouze kovový metr, který se ani nesráží, ani nevytahuje.

Prakticky ve stejné době jsem zrealizovala koupelnové závěsy pro hotel Paříž. Majitel si přál opravdovou látku, ne nějaký igelit, ale musela být vodoodpudivá. Se sebejistým úsměvem jsem to samozřejmě slíbila, přestože jsem vůbec netušila, zda to jde a jak to udělám. Ale podařilo se, protože jsem objevila šikovné a chytré lidi, kteří látku dokázali upravit. A hned poté následovalo velvyslanectví Slovenska díky tomu, že se republika dělila… Dělali jsme pro ně dlouho, nejen ambasádu, ale i byty diplomatů.

„Otevřeli jsme lidem oči, aby víc vnímali krásu kolem sebe.“

Která zakázka vám nejvíc přirostla k srdci? Máte nějakou, na kterou nikdy nezapomenete?

To je těžké říct, bylo jich totiž opravdu hodně. Byly to zakázky prestižní, jako třeba Kramářova vila pro Úřad vlády, ale i zakázky, kde jsme pracovali pro neuvěřitelně milé lidi a byla radost jim vytvořit interiér, ve kterém jim pak bylo dobře. S řadou lidí jsme se spřátelili nad rámec obyčejného vztahu zákazník-dodavatel a já si toho moc vážím, protože ti lidé jsou skutečně nevšední a obdivuhodné osobnosti. Ráda jsem vytvářela originální interiérové koberce pro hotely, protože jsem věděla, že takový koberec je jediný na světě a ta práce byla velmi kreativní a fakt mě bavila.

A naopak – byla nějaká, na kterou byste nejraději zapomněla?

Myslím, že za těch víc než 30 let byla jen jediná zakázka, kterou jsem vzdala – byla patrně začarovaná. Co se tam mohlo pokazit, to se pokazilo, a dokonce se věci kazily i u subdodavatelů proslulých vysokou kvalitou své práce a svých látek. Bylo to peklo…

Který projekt byl časově nebo organizačně nejdelší a proč?

Je to asi projekt, na který vzpomínám hodně ráda a jsem na něj hodně pyšná, a to Obecní dům v Praze. Vytvořili jsme skutečně nádherné dílo, repliku sto let starých dekorací, bylo to neuvěřitelně náročné, protože některé komponenty, hlavně různé třásně a střapce, jsme si museli nechávat vyrábět v Belgii a Itálii, protože tady to nikdo nebyl schopen vyrobit. Tvary dekorací jsme luštili lupou ze sto let starých černobílých fotek. Byli jsme svědky lítých hádek mezi architekty a památkáři, zda sukno téhle kvality mohlo existovat v předminulém století nebo ne… (směje se) Těch zážitků tam byly mraky, ale zase na druhou stranu, kdy se dostanete do velmi tajných místností takového skvostu, jako je Obecní dům, že? Měla jsem radost, když nás vedení Obecního domu ještě několik let zvalo, abychom jim vydekorovali i další, později rekonstruované místnosti.

A druhá taková zakázka, na kterou jsem pyšná, protože byla překrásná, byly dekorace do filmu. Je to nedávná práce, šlo o americký horor Nosferatu a ty závěsy a záclony byly prostě dokonalé. Škoda, že jim ve filmu nebyl dán větší prostor – zasloužily by si vyniknout.

„Udělali jsme spoustu nádherných interiérů. Udělali jsme hodně radosti lidem, kteří v nich bydleli a bydlí.“

Máte odhad, kolik kilometrů látek jste za ta léta se svým týmem „prošili“?

To je legrační otázka a vlastně to ani nejde spočítat. Jen odhadnout. Na jedno „normální“ okno spotřebujete průměrně 10 metrů záclon a závěsů. Ale co je to normální okno, že? Navíc v bytě nebo domě nemáte jen jediné okno… Dělali jsme hotel, na který jsme přivezli asi 7 kilometrů látek. Na jeden jediný hotel! Za dobu od vzniku firmy jsme dělali asi 9 000 realizací, různě velkých. Takže si troufám udělat velmi hrubý odhad a říct, že bychom určitě pokryli celou Českou republiku od nejzápadnějšího bodu k jejímu nejvýchodnějšímu. Takový dlouhatánský barevný chodník z nejrůznějších látek…

Na jakou spolupráci s architekty nebo designéry nejraději vzpomínáte?

Na tuhle otázku je velmi těžká odpověď. Vlastně všech architektů a designérů, s nimiž spolupracujeme, si nesmírně vážím. Obdivuju jejich kreativitu, ale i smysl pro detail, kdy jsou schopni zkombinovat dohromady různé interiérové prvky tak, aby pak byl celek vyladěný. Mají svým způsobem „rozšířené vědomí“ a pozorovat je při práci je pro mě hodně obohacující. Nebudu nikoho jmenovat, abych náhodou některé významné jméno nezapomněla, ale spolupráce s nimi všemi mě vždycky těšila. Takže odpověď je: na veškeré spolupráce vzpomínám ráda! (směje se)

Máte nějakou veselou historku nebo kuriózní zážitek z realizací, který vám vždy zvedne náladu?

Jé, těch bylo! Některé byly veselé až zpětně, samozřejmě. Dnes je to už úsměvné, ale přesvědčovat více než hodinu klienta, že nedokážeme změnit gravitaci, aby dovolila, že jeho závěsy budou bez ukotvení přiléhat k šikmé stěně a nebudou viset dolů… To bylo opravdu jedním z vrcholů mé výmluvnosti. A asi se to povedlo, protože za pár let se tentýž klient na nás obrátil znovu s další zakázkou. Kuriozním zážitkem bylo i stěhování cca 900 m2 koberce po fasádě domu do 27. patra. Bylo to v lednu, foukalo a 27. patro není nízko. A dost jsme se báli. Ale podařilo se.

Stalo se někdy něco, co vás opravdu překvapilo – ať už v dobrém, nebo méně příjemném slova smyslu?

No, někdy ano. Vždycky mi vadilo, když klient dělal „mrtvého brouka“ a nechtěl doplatit. Tohle mě překvapí v méně příjemném slova smyslu vždycky. Naštěstí bych to za těch třicet let spočítala tak na prstech obou rukou, častější to bohudíky nebylo. Jednou si ovšem klient velmi „kreativně“ vymyslel důvod, proč nedoplatí plnou částku – prý jsme mu vypili všechen alkohol ze všech minibarů v hotelu. U víc než stovky pokojů by to byl docela nesplnitelný úkol. (směje se)

Který z projektů pro vás znamenal splněný sen – ať už šlo o prestižního klienta, netradiční prostor, nebo nečekané zadání?

Splněný sen opravdu mám – krátce poté, co byl otevřený Resort Svatá Kateřina, jsem tam začala občas jezdit a přímo jsem se do toho místa zamilovala. A pak jsem zjistila, že budou stavět nový pavilon, jehož projekt mě okamžitě okouzlil. Požádala jsem tehdejšího ředitele hotelu o kontakt, dostala jsem ho a povedlo se mi přesvědčit jak architekta, tak majitele celého wellness resortu, že jsme ti nejlepší a jediní možní dodavatelé záclon pro jejich objekt. Dodnes jsme na to pyšní, pavilon dokonce získal ocenění Stavba roku!

Druhý splněný sen byla práce pro vládu. A povedlo se, dokonce vícekrát. Dekorovali jsme pracovnu a jídelnu dvou premiérů na Úřadu vlády, všechny místnosti v Kramářově vile, celý Lichtenštejnský palác na Kampě, Hrzánský palác na Hradě a několik dalších objektů, jako například zámek Koloděje, který ale už vládě nepatří, protože byl vrácen původním majitelům.

Co se podle vás za těch 33 let nejvíc změnilo ve vkusu klientů nebo v trendech interiérového textilu?

Řekla bych, že obecně vládne příklon k elegantnímu minimalismu. Doby honosných dekorací v paneláku jsou pryč, lidé dávají přednost jednoduchosti, ale zato lepším a sofistikovanějším materiálům, které umí víc než jen zakrýt okno. Dneska máme látky nehořlavé, zatemňující, odrážející sluneční paprsky a chladící tak interiér. Látky, které čistí vzduch, látky, které jsou nemačkavé atd. Taky je vidět větší příklon k jednobarevným látkám, málokdo se pustí do vzorovaných. Což je škoda, protože možnosti dekorů jsou nepřeberné, okno je jedna z velkých ploch v bytě nebo domě, a když je na něm krásný a nevšední vzor, je to opravdu skoro výtvarné dílo.

„Na veškeré spolupráce vzpomínám ráda.“

Na co jste za svou kariéru skutečně pyšná?

Nechtěla bych působit “nafoukaně”, ale pyšná jsem na docela dost věcí. Tak od začátku: Vytvořila jsem pracovní místa, která nikdy nebyla. Založila jsem firmu v oboru, který tady prakticky neexistoval. Dekorování oken byla v roce 1993 takřka neznámá věc, všichni věšeli záclony bez řasicích stuh na žabičky… To se změnilo, samozřejmě nejen mou zásluhou. Udělali jsme spoustu nádherných interiérů, udělali jsme hodně radosti lidem, kteří v nich bydleli a bydlí. Otevřeli jsme lidem oči, aby víc vnímali krásu kolem sebe, aby ocenili sladění barev materiálů, aby si užívali dokonalosti (i technických vlastností) látek, kterými jsme se obklopili. Je opravdu fajn pocit slyšet anebo číst poděkování, kdy lidé sdělují, že si nikdy neuměli představit, že jejich interiér bude tak pěkný.

Díky kvalitě naší práce jsme se dostali do prostor, jako jsou vládní vily, rezidence velvyslanců, velmi reprezentativní prostory jako např. Obecní dům v Praze, ale i interiéry, kde jsme zkrášlili prostředí lidem, kteří se opravdu ve svém nelehkém údělu potřebují obklopit krásou. Mám na mysli léčebny nemocných dětí, domy pro seniory a tak podobně. No a to nejdůležitější, na co jsem pyšná, jsem si nechala na konec: poznala jsem díky své práci velkou spoustu úžasných lidí, kteří by mě jinak minuli. Mám na mysli klienty, dodavatele, spolupracující firmy… Mezi ty nejbáječnější řadím své kolegy – nejen že jsou kreativní, inteligentní, vtipní, pracovití a loajální, ale jsou to lidsky neskutečně skvělí lidé a já jsem opravdu vděčná za to, že mě s nimi osud svedl dohromady.

Co byste vzkázala mladé generaci, která teď přebírá žezlo, nebo těm, kdo se chtějí pustit do podobného oboru?

Náš obor je takový, kde jeden hodně závisí na druhém. Potřebujete mít ke svým kolegům plnou důvěru, že svůj díl práce na vytvářeném interiéru zvládnou s plným nasazením a ve stoprocentní kvalitě, abyste vy mohli pokračovat. Takže bych si moc přála, aby se takový tým podařilo udržet (protože ho už máme) a rozvíjet. Přála bych jim, aby měli stále mysl otevřenou a různé výzvy, které život přináší, zvládali s přehledem a s tou kreativitou, kterou v sobě mají. Vzpomínám si na pár událostí, z nichž se mohl stát průšvih, ale kvůli té schopnosti kreativního pohledu jsme z nich nakonec udělali obdivovanou přednost. Velmi si vážím toho, že realizujeme zakázky s dokonalou znalostí řemesla, nemáme reklamace – a to bych byla ráda, kdyby bylo zachováno.

Máte ještě nějaký nesplněný profesní či osobní sen?

Ve svém stávajícím oboru asi nemám… Ale mám dlouhý seznam míst, která bych chtěla navštívit, mám v mysli pár věcí, které bych chtěla vyzkoušet, třeba hlubší ponor do feng shui a čínské astrologie, mám seznam řady knih, které chci přečíst…. Uvidíme. Znáte, jak to je: když chceš Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech. Však on ten život něco nabídne sám. (směje se)

S jakými pocity teď předáváte firmu dál? A na co se v nové životní etapě nejvíc těšíte?

Já ani nevím, pocity jsou střídavé a někdy rozporuplné. Občas jsem moc ráda, že se zbavím povinností, občas si říkám, že se mi bude stýskat. Jednak vytvářet něco, co předtím neexistovalo, je fakt krásná práce, po které se mi určitě sem tam zasteskne. A jednak lidé, kteří jsou kolem mě, jsou opravdu mimořádní a budou mi chybět. Naštěstí končím na začátku léta a čeká na mě zahrada, kterou jsem vydatně zanedbávala. A pak taky kamarádi, se kterými jsem si už domluvila spoustu akcí a pár kratších cest po Česku. To jsem taky zanedbávala. Tak uvidíme, vždycky se někde pootevřou další dveře. Teď jen abych to pootevření nepřehlédla!

Poděkování

Děkujeme paní Dagmar Křížové za její otevřenost, inspiraci a všechnu energii, kterou Ateliéru Orsei věnovala. Přejeme jí, ať ji čeká spousta radosti, splněných snů a krásných chvil! A Ateliéru Orsei pod novým vedením stejně tolik úspěšných a originálních projektů, jaké pomáhala tvořit právě ona.

Související články

Potahové látky na křesla: nový život pro váš oblíbený nábytek

Potahové látky na křesla: nový život pro váš oblíbený nábytek

Máte doma křeslo, které je pohodlné, ale jeho čalounění už má nejlepší časy za sebou? Nebo jste pořídili vintage kousek, který potřebuje nový kabát? Správně zvolená potahová látka na křeslo dokáže proměnit vzhled i komfort celého interiéru. A právě v Orsei víme, jak...

Koberce pod stůl: praktický detail, který změní váš interiér

Koberce pod stůl: praktický detail, který změní váš interiér

V každém interiéru jsou prvky, které nejsou jen dekorací, ale plní i důležitou funkci. Jedním z nich je koberec pod stůl – nenápadný pomocník, který chrání podlahu, tlumí hluk a zároveň dotváří styl místnosti. Ať už zařizujete jídelnu, pracovnu nebo obývací kout,...

Prohlédněte si nové kolekce látek v Ateliéru Orsei

Prohlédněte si nové kolekce látek v Ateliéru Orsei

Do našeho showroomu dorazily nové vzorníky látek! Přijďte si osobně prohlédnout nové kolekce od našich osvědčených partnerů (Decortex, Prestigious Textiles, Saum & Viebahn či Heco) i zcela nové značky. Načerpejte inspiraci pro svůj domov, kancelář nebo chystaný...

Facility Management Summit 2025

Facility Management Summit 2025

FM Summit 2025 je novým formátem největší konference o facility managementu v České republice, kterou pořádala  IFMA CZ u příležitosti 25. výročí svého založení. Akce se uskutečnila 26.–27. května 2025 v prostorách Muzea Škoda v Mladé Boleslavi a nabídla  současné...