Začalo to polštáři a přikrývkami, které Dagmar Křížovou okouzlily v jedné firmě v Podkrkonoší. Začala je sama šít, až postupně přešla od výroby k navrhování a dekorování oken. Jak se Ateliér Orsei dále vyvíjel? Přečtěte si v rozhovoru.
Proč jste založila Ateliér Orsei?
Založení Ateliéru Orsei rozhodně nebylo výsledkem nějakých sofistikovaných podnikatelských plánů, ale řetězem náhod a příležitostí. Celé to začalo tak, že jsem se v roce 1992 na prázdninách v Podkrkonoší seznámila s výrobou dek a polštářů, které byly plněné jakýmsi předchůdcem dutého vlákna. Ale už tehdy byly pratelné a antialergické. A mě to okouzlilo a chtěla jsem je prodávat v Praze. Už za půl roku ta podkrkonošská firma nestačila mým objednávkám a řekla mi, ať si všechno vyrábím sama. Byla jsem z toho lehce vyděšená, ale protože to byla svým způsobem hra, tak jsem si řekla, že to zkusím. Za další půlrok už jsem produkovala 50-100 kusů přikrývek týdně, ale zájem lidí mě pomalu odváděl dál.
Když měl zákazník deku a polštář, chtěl povlečení, když měl povlečení, chtěl ubrusy, a když měl ubrusy, chtěl záclony… A tak jsme plynule přešli od výroby hotových výrobků k navrhování, šití a dekorování oken. Bylo to od začátku velmi krásné a velmi kreativní, protože řadu věcí jsme se učili podle obrázků, zkoušeli jsme střihy, poznávali vlastnosti látek a učili se za pochodu spoustu dalších věcí, které dnešní dekoratérská studia už považují za zcela běžné.
Jak jste se seznámila s architekty a designéry?
Seznamování s architekty a designéry bylo, a vlastně stále je, také postupné. Potkávali jsme se zpočátku na různých výstavách, které byly na přelomu tisíciletí ještě docela zajímavé, dobře obsazené a navštěvované. V jednu dobu jsme hodně publikovali v tištěných časopisech články o našich realizacích, a tak kontakt s architekty probíhal i po této ose. Dneska – a v této době skoro výhradně – je řada aktivit na internetu a sociálních sítích, takže řada nových kontaktů přichází i odtud. V neposlední řadě musím zmínit naši spolupráci se školami interiérového designu, kde školím studenty o textilu anebo pro ně pořádáme různá produktová školení. Z některých studentů se potom stávají naši obchodní partneři – ku prospěchu všech zúčastněných.
Kdy a kde jste realizovali tu nejvíce stylovou dekoraci?
I když máme raději moderní interiéry, dělali jsme i spoustu stylových dekorací. Asi neumím říct, která byla nejstylovější – ale hodně na detail a dobovou pravdivost jsme museli dbát při realizaci dekorací v Obecním domě v Praze. Tam jsme dekorovali všechna okna a průchody, na kterých nevisí restaurované dekorace, takže to opravdu bylo hodně prostor. Kromě architektů tehdy na všechno dohlíželi i památkáři a byli opravdu přísní v tom, jak závěsy a lambreky ozdobit, čím je podšít a tak.
Realizovali jsme i několik zámků, kde jsme museli hledat jak dezénově vhodné látky, tak třeba různé zateplovací materiály, aby od oken netáhlo. Stejný úkol se zateplením závěsů jsme řešili i v jednom zámku ve Francii. A realizovali jsme velmi stylový marocký restaurant, kde byly stovky polštářků, každý jiný a všechny zdobené různými třásněmi, a stejně tak ozdobené různými třásněmi a střapečky byly i baldachýny na všech oknech. Velmi krásná, stylová a zdobná je i dekorace všech oken Casina v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech, kde jsme nejenom šili, ale i velmi dekorativně tapetovali.
Kdy jste začala s prodejem nábytku?
Někdy kolem roku 2010 nám začala být naše prodejna ve Štěpánské ulici opravdu malá. A v té době jsem si začala říkat, že by nebylo špatné pustit se i do nábytku. Na dřevěný atypický nábytek jsem si netroufala a dodneška ho nechci dělat. Ale propojení nábytku s látkami mi přišlo jako zajímavá výzva. Začali jsme velmi polehoučku v našem novém showroomu na Prague Marině s několika kousky designového nábytku německé firmy JAB Furniture. I přes vyšší cenu se docela dobře prodávala především jejich překrásná funkční křesla.
Ale pak přišla pro nás docela katastrofa, dům se na jaře 2012 pohnul a my jsme skončili na osm měsíců pod lešením, bez možnosti cokoliv do showroomu nastěhovat anebo z něj vystěhovat. Celá situace skončila v roce 2013 přestěhováním, zůstali jsme ale v Holešovicích. Já jsem ovšem v té době udělala kvůli své důvěřivosti velkou chybu a odsouhlasila jsem společný nájem s obchodní partnerkou, která vyráběla čalouněný sedací a lehací nábytek. Bohužel se tato paní záhy ukázala jako velmi neseriózní člověk, po pěti měsících odešla a mně zbylo na krku sto metrů, pro které jsme neměli uplatnění. V té době jsem se dohodla s hradeckou firmou Polstrin, že začneme na pražském trhu nabízet jejich pohovky, křesla a postele. A od té doby se tedy věnujeme i nábytku, dneska víceméně už stoprocentně jenom z dílny firmy Polstrin.
